Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


SATANISMUS

13. 1. 2008

 

 ÚVOD

Religiozita  - náboženství, neboli víra ve vyšší mocnosti, se již od nepaměti jeví jako přirozená lidská potřeba. Bylo tomu tak dříve  a  platí to  i v současné moderní době. Důvod je prostý. Přestože myšlení, schopnosti,  rozhled  i dovednosti lidí zaznamenávají v průběhu dějin velkou proměnu  zejména díky rozvoji vědy a techniky, je to právě na materialistikém základu  postavená věda, která stále nedokáže člověku uspokojivě zodpovědět základní otázky smyslu lidské existence. Čili Kdo jsme, Proč vůbec jsme, Jaký je účel našeho Bytí. Právě od toho tu máme různé náboženství a spirituální proudy, kam se lidé obrací za účelem nalezení odpovědi. Přírodní národy izolované  od moderního světa, do jejichž společnosti věda dosud  nepronikla,  zde rovněž hledají vysvětlení jim známých i neznámých jevů, toho jak vznikl Svět.  Spiritualita  pro ně představuje prakticky  jediný zdroj, ze kterého mohou čerpat. Jak známo, víra v nadpřirozeno  bývá uvnitř společenství přírodních národů hluboce zakořeněna.  Spojení s neviditelnou dimenzí  zprostředkovávají hlavně  kmenoví  Šamani, kteří se na své budoucí poslání pečlivě připravují. Jsou to právě oni, kdož šíří získané informace, do nichž  patří  také  proroctví a věštby dále mezi svůj lid, využívaje přitom nabytých znalostí i dovedností    k léčení různých nemocí, ochranu rodu před rozličnými pohromami, atd.  U pohanských národů, např. Keltů, tuto činnost vykonávali  Druidové a  Kněžky. Historické události, včetně přírodních zákonitostí, jsou potom zachyceny v ságách, mýtech a legendách, což také lze označit za cennou pokladnici moudrosti.   

Každý člověk žijící na této Zemi si obvykle volí v rámci seberealizace takový druh vyznání, ale též politické  orientace  nebo  umění, jenž koresponduje s  jeho osobním přesvědčením, smýšlením, duševními schopnostmi, pocity,  či momentálními potřebami. Vezmeme-li  náboženství, pak dva nejrozšířenější a nejznámější náboženské proudy, jimiž jsou Křesťanství a Islám, stále zůstávají hlavním těžištěm. Významnou roli zde hraje sociální prostředí, výchova, kulturní tradice země ze  které člověk pochází, rodové tradice, hlavně však promlouvá jeho duchovní úroveň. Někdo zůstane celý život ateistou, nemaje potřebu vyznávat žádnou víru. Další se může během života vlivem okolí nebo v důsledku vlastní proměny myšlení přeorientovat z  jedné víry na druhou, anebo  inklinovat k více  ideovým proudům, většinou obsahově podobným. Na některé tyto směry se teď podíváme blížeji. První pojednání bude o satanismu.

 

 SATANISMUS

 V  následujícím příspěvku si rozebereme fenomén Satanizmu, který je zajímavý nejenom pro jeho spojení s  okultismem, černou magií, ale nakonec i Black Metalovou hudbou. Satanizmus ve smyslu opozice vůči  Katolické církvi by se dal zjednodušeně  definovat jako Křesťanství převrácené na ruby. Moderní satanizmus bývá  svým  charakterem  řazen do  tzv. Nových náboženských hnutí. Patrně nejznámější osobou spojenou se satanizmem v jeho moderní podobě je Američan dr.  A.S.LaVey (1930-1997), zakladatel Satanské církve a také autor kontroverzní knihy Satanská bible.  

Zatímco Křesťanská církev nabádá ke střídmosti, pokání, poslušnosti  a odpuštění, církev Satanova říká pravý opak: Užívej si všech radostí života, dělej všechno, co tě jakkoli uspokojuje. Nijak se neomezuj, ovšem  jen  tehdy, pokud tím nepoškozuješ druhé. Jednoznačně  je tu kladen důraz na tělesné požitky. Satan zde představuje symbol svobody, moci a síly, nikoli zlo. Tak by se dala ve stručnosti vyjádřit základní filozofie satanizmu dle La Veyova modelu. Své obecné pojetí Satana dr.LaVey potom zformuloval do podoby tzv.Satanského devatera otištěného v jeho Satanské bibli.

Dělení satanismu.

Ve světě existuje mnoho satanistických skupin a církví.  Některé navazují na La Veovy myšlenky např. Temple of Seth, jiní se od něj zase naopak distancují. Většinou  jde o   radikální  satanisty, kteří se považují za  uctívače ďábla, jakožto představitele skutečného zla. Satan (Ďábel) pro ně  znamená nenávist.  

Sociologové a další autoři se snaží  satanizmus zařadit do různých typologií dle jimi vymezených kriterií, což lze jenom uvítat. Lidé totiž dodnes mají o satanistech často zkreslené představy pramenící z nedostatku informací i předpojatosti, protože satanismus jest většinovou společností všeobecně vnímán spíše jako sociálně patologický jev, než  způsob víry. Na základě toho si myslí, že každý, kdo chodí oblečen v černém hábitu či kožené bundě zvané „křivák“, nosí obrácený kříž a poslouchá Black metal ihned zákonitě chová potřebu znesvědcovat hroby, konat černé mše nebo krvavé rituály, při nichž jsou mučeny a obětovány zvířata nebo dokonce lidé. Tak tomu není. Leč pravdou zůstává, že se najdou i vyšinutí zvrhlíci, kteří takovéto odporné praktiky patrně  provádějí. Jelikož jsou tato psychopatická deviantní individua (nemám pro to lepší pojmenování) pro společnost nebezpečná a jejich zločinné jednání není přípustné, musí  se  proti nim vždy tvrdě zakročit. Vypátrat takovéto skupiny však není snadné, protože obvykle bývají dobře utajeni. A propo, obrácený kříž nezřídka kdy znamená  pouhou image, nebo snahu provokovat či budit pozornost okolí spíše, nežli stylové přizpůsobování se reálné filozofii.

Osobně nevidím nikterak moudrým počinem nazývat  satanisty zmíněné kategorie výhradními společenskými škůdci, neboť fanatické  extremisty  bez úcty k životu, kteří se neštítí   barbarského násilí včetně vražd, najdeme takřka ve všech společenských vrstvách  institucích i komunitách.  Mezi politiky, armádou, ortodoxními církvemi a naboženstvími, (kupř. Islámští radikálové),  náboženskými sektami, sportovními fanoušky, atd. Tyto nekalé živly, někdy doslova bestie, prostupují  vskutku rozličné  instituce, ale  rovněž  i  subkultury, které jsou  jejich dekadentním  jednáním akorát poškozovány. V případě satanistů viz. výše zmíněná Blackmetalová scéna. Prvně ale musíme  samozřejmě pamatovat  na bolest a újmu způsobenou obětem - zabitým lidem, jejich pozůstalým, utýraným zvířatům, pak eventuelně společnosti. Často můžeme slýchat, že je to právě  agresivní hudba, která mladé lidi podněcuje k násilnému chování. S tím rozhodně nesouhlasím. Násilí na obrazovkách působí daleko hůře.  Na vině zločinného jednání podle mne není Hard Rock a Heavy Metal obecně, tak jak tvrdí někteří rádoby odborníci společně s nezasvěcenou veřejností, ale výhradně duchovně-duševní  stav člověka.

Proč si vůbec člověk zvolí cestu satanizmu? Mladí lidé se stávají satanisty třeba proto, že chtějí vzdorovat vůči autoritám a církvím obecně (přitom nemusí nutně jít pouze o Katolickou církev) většinou spíše moralizujícím, přikazujícím poslušnost, než dovolujícím takzvaně „hřešit" - přesněji  řečeno, užívat si radostí života. Tyto autority (patří sem i  rodiče, učitelé a vychovatelé)  se  odmítavým postojům dětí  k jejich krédu mnohdy diví. Přitom jsou to právě oni, kdož rádi zakazují a omezují svébytnost druhých. Ba co hůř, jimi propagované zásady často  z důvodu nízké morální kvality sami porušují, čímž  se akorát diskreditují. Také tím  posilují vzdorovitost včetně opovržení těch, s nimiž  by tak rádi manipulovali, nebo od kterých zmíněnou poslušnost vyžadují. Když něco hlásám, pak  bych měl podle toho také jednat. Jednoduše, jít příkladem. Jinak je to pokrytectví. 

Satanizmus bezpochyby nabízí větší svobodu vyjádření. Jeho atraktivitu v  očích  potencionálního zájemce vzbuzuje úzká spojitost s okultizmem a  vším, co se jeho mysli  dosud jeví být  tabuizované, zakázané, ovšem také nepřístupné, nebo dosud neprozkoumané.

Satanizmus, jak již bylo řečeno,  bývá  přímo spojován s Blackmetalovou hudbou. Někteří duchem prostí lidé dokonce  věří, že všichni posluchači jakéhokoliv metalu jsou automaticky satanisté. Tuto demagogii šíří ve svých materiálech s oblibou zvláště fanatičtí sektáři Jehovisté, kteří rádi přisuzují původ a představení metalové hudby světu ďáblovi, stejně jako drtivou většinu dalších pozemských věcí, jakožto nebezpečných pekelných nástrojů, které deformují lidskou psychiku.

Někdo Vám také může říci, že satanismus je o tom být sám sebou, o důvěře ve vlastní schopnosti, případně o hledání Boha uvnitř svého nitra a v podstatě má pravdu. Jsou i tací, co se označují za uctívače Satana jako reálné spirituální Bytosti-vyšší mocnosti, propůjčující za určitých podmínek sílu, moc, dovednosti, tvůrčí schopnosti. Požádají a dostanou. Vše jim Pán temnot rád poskytne bez přičinění, ovšem nikoli zadarmo. Pro další skupinu Satan zase znamená temnou stránku bytí-Zákon hmoty, jiný člověk v něm spatřuje čisté zlo. Podle esoterických pramenů  Satan (Ahriman) skutečně Pána hmoty a materialismu představuje. Nevědomého člověka stahuje pod její vliv, zatímco Lucifer(Světlonoš) působící skrze astralitu, city a vášně, láká lidskou bytost do duchovních rovin, nabádaje k opovrhování hmotnou materií, kde však člověk z důvodu vyváženosti coby majitel hmotného těla potřebuje být  ukotven  zdravou měrou rovněž.

Církev charakterizuje Satana nebo Lucifera (rozlišování zde mnohdy není patrné, a tak to ostatně nedělají ani mnozí satanisté) jako padlého Anděla, který se postavil proti Bohu otci. V tom má  pravdu. Právě církev z něj  prakticky vytvořila symbol zla, což do jisté míry vystihuje objektivní skutečnost, neboť rozpoutání Démonských válek (I.Wiesner: Poutníci do země Andělů)  zlým aktem z lidského pohledu bylo. Církev však také  z Boha udělala to čím není - despotického vládce, autoritu rozhodující o lidském osudu, což u některých lidí přirozeně vyvolává odpor a nenávist. V satanu či ďáblovi jako protikladu pak tito lidé nalézají spojence proti takovémuto despotickému Bohu a všemu co ztělesňuje, včetně jeho světa  jenž nenávidí a hodnot, jimiž opovrhují. Viník už byl předem  určen. Za veškeré neúspěchy, tragédie i prohry  může Bůh. Vždyť vše se děje  podle Jeho vůle, praví církev. Poslušné, duchovních zákonů neznalé  ovečky tomu slepě věří.  Lidé však mají rovněž tendenci nenávidět ve svém okolí vše, co se podobá jejich vlastním slabostem nebo nedostatkům. A hádejte, koho z nich obviní? No přeci zlého Boha, který to dopustil.  Atheistů se pochopitelně tyto věci netýkají. 

Teď  položme otázku. Co je to vlastně zlo? Opak dobra.Tak zní jednoduchá odpověď. Chápání zla údajně existuje pouze na lidské rovině. Tato teorie vychází z  teze, že v Universu působí pouze pozitivní a negativní síly. Pod pojmem zlo si tedy můžeme představit vše, co se jakýmkoliv způsobem příčí etickým zásadám, normám a společenským konvencím, stejně jako Universálním Kosmickým Zákonům, tj. jejich reálné převedení do opačného významu (přepólování). Zlo koná v tomto světě podle lidských měřítek výhradně člověk. Většinou tehdy, pokud někomu nebo něčemu vědomě ubližuje a svévolně škodí. Patří sem různé formy zla, kupř: zabíjení lidí a zvířat, krádeže, vydírání, vyhrožování, psychické a fyzické týrání, ponižování, urážky, omezování svobody, ničení hodnot, atd. Pro někoho je ovšem  projevování zlého i to, když někdo jedná v rozporu s jím uznávanou morálkou. Takže například v očích radikálního ekologického aktivisty může být zlem už obyčejná jízda autem. Pojďme však dále.

 Dle organizovanosti existují satanistické církve, skupiny a individuální satanisté. Snad bych ještě mohl  dělení satanismu z hlediska etiky  rozšířit na akceptovatelný a neakceptovatelný. Kam který patří, si jistě dosadíte sami. Satanizmus má  mnoho podob. Nejsem schopen zodpovědně říci, který je všeobecně ten pravý. Pro každého je to totiž jinak. Jsem si však zcela jist, že ten, kdo nabádá k šíření zla, jdouc příkladem a považujíce přitom sebe za ortodoxního vyznavače jediného ryzího satanismu, není psychicky zdráv. Z osobnostního hlediska bychom takového člověka mohli označit jako duchovně nízkého primitiva až psychopata, přičemž takové počínání nemá se satanismem čerpajícím z La Veyových myšlenek  společného zhola nic. Přitom nijak nezáleží na vzdělání. Výše IQ nehraje žádnou roli, když chybí svědomí a soucit. Může však ovlivnit rafinovanost provedení případných zločinů (kupř.rituální oběti), jak ostatně dokládají mnohé kriminální případy z historie i současnosti. Racionální rozum totiž představuje pouze jednu složku lidské osobnosti. Jinak si myslím, že La Veyův satanismus považuje  za skutečný asi většina lidí. Takové chápání či pojímání satanismu  může mít své opodstatnění, vememe-li do úvahy, že La Vey byl zakladatelem jeho moderní podoby a satanisté vycházející z La Veyovy filozofie u nás i ve světě jednoznačně převládají.

Satanismus a hudba

V satanisticky orientované Blackmetalové hudbě pak jde především o vyjadřování nenávisti vůči Katolické církvi, křesťanskému dogmatickému náboženství. To je vnímáno jako cizí, násilím importovaná víra zvláště ve Skandinávii, kde mají lidé silnou vazbu na pohanské tradice svých předků. Právě tam, především  pak v  Norsku, došlo začátkem devadesátých let k sérii žhářských útoků na Křesťanské objekty. Několik dřevěných kostelů zde lehlo popelem. Nejznámějším je asi Fantoft Kirke ležící v lůně panenské přírody poblíž města Bergen, který vyhořel do samých základů. Podle vyjádření jednoho z představitelů tehdejší Norské blackmetalové scény mělo jít mj.o odplatu za křižáky zavražděné prapředky i cílenou likvidaci církevních svatostánků hyzdících krajinu, jenž byly nezákonně vybudovány přímo na posvátné půdě, kde před tím stály pohanské svatyně. Tímto způsobem se prý také pomáhá šířit světlo nejvyššího boha Germánské mytologie Ódina, jenž má seveřany vytrhnout z letargie a přivést na původní Novopohanskou víru domácí tradice v podobě Ásatru. 

Satanismus versus kultura a politika

Z důvodu posunu vlastního uvědomění, či aby snad zbořili hranice  jakéhosi  stereotypu, nebo  jednoduše proto, že už jim tento způsob seberealizace  začíná  býti  poněkud těsný, mnozí satanisté dříve či později začínají  směle navštěvovat  doménu nacionalismu,  se satanismem zdánlivě nesourodého směru.  Takovéto počínání  ovšem  pro nás nemusí   být  až tak nepochopitelné, když  zjistíme, že  Satanismus, Nacionalismus i Novopohanství mají některé společné znaky i vazby. Jaké to jsou? Tato hnutí ve větší či menší míře uznávají přírodu,  moc jedince, sílu ducha, elitářství, (nikoli podle bohatství, nýbrž  schopností),  přežití  nejsilnějších jedinců schopných vedení dle zákona přírody. Stojí v  opozici proti   plutokratickému systému,  který  člověku nabízí  dekadentní kulturu konzumu, moci a peněz. Stejně tak se dá říci, že tvoří jakousi protiváhu vůči  dogmatickým náboženstvím. Jejich stoupenci dále  většinou odmítají globalismus ohrožující národní svébytnost. Lidé zde hledají své původní kořeny, včetně uplatňování práva hájit potřebu vlastní, potažmo národní identity (sebeuvědomění). První dva proudy zřetelně poodhalují  temnou (nikoli však nutně zlou) stránku našeho bytí. Novozélandský publicista, okultista, zakladatel esoterického řádu „Black Order“ Kerry Bolton dále vysvětluje: Satanismus společně s Novopohanstvím jsou sami o sobě produkty archetypů a různých psychik národů i jednotlivců. Stejně jako nacionalismus, pocházejí tyto ze stejného okultního nebo mystického zdroje.  Nacionalismus, neboli národovectví  jest politická manifestace folkového kolektivního nevědomí, (blížeji viz. vysvětlivky), zatímco v  případě  satanizmu později   transformovaného do novopohanství  se jedná o manifestaci spirituální.

Závěr

 Co říci závěrem tohoto článku? Snad jen tolik, že každý jedinec má právo vyznávat víru či směr, který je mu podle jeho založení nejbližší. Neměl by však přitom porušovat zákony ani jednat v rozporu z etikou. Dříve či později se totiž každý bude v souladu s Vesmírným řádem zodpovídat za své činy.

Když zauvažujeme nad tím, proč se někteří lidé domáhají pomoci temných sil, neváhaje při tom obětovat živé tvory, zjistíme, že ve většině případů jde skutečně o psychicky narušené, deviatní, často zakomplexované osoby se sadistickými sklony. Normální člověk se nikdy k  takovým praktikám neuchýlí, vědom si následků. Zřejmě však mezi námi existují lidé, kteří takto slouží zlu dobrovolně a rádi, přičemž pravidla hry  znají velmi dobře. Mohou  z toho  jistou dobu slušně profitovat. Vše má ale jednou svůj konec po němž přichází trpké zúčtování. Za všechno se totiž musí platit.

Vlastní motivy pro vyvolávání  zástupců temnoty můžou být různé. Od chtění dosáhnout  moci, bohatství, či slávy, samozřejmě bez práce a za minimálního přičinění, až po mstu atd. Někdo  jako prostředek msty či odplaty  používá Černou magii, Woodo, nebo se pokouší přímo evokovat nějakou temnou entitu, démona atd. Vždy to však znamená zpomalení vlastního vývoje a řadu dalších problémů. Při užití černé magie pokaždé následuje dle zákona odrazu drtivý zpětný úder proti jejímu původci.To byl také případ Hitlerovy třetí říše. Právě černá magie spolu s užitím obrácené svastiky z okultního hlediska přispěla k jejímu pádu. Málokdo možná ví, že jednotky SS  přísahaly věrnost satanské síle. Zahrávat si s těmito silami opravdu není radno. 

V případě uzavření paktu člověka s démonem potom musí dotyčný tomuto démonu sloužit po přesně vymezenou lhůtu, přičemž na tuto dobu ztrácí svobodnou vůli. Někteří lidé vyvolávající démony se  dokonce považují za úctyhodné okultisty nebo mágy. V reálu jsou však pouhými břídily, protože sice mohou prostřednictvím magických rituálů tyto bytosti vyvolat, ale nikoliv už ovládat!  Nemají autoritu ani respekt jako  školený Mág a tak jsou těmto entitám, které je svou mocí daleko převyšují vydány zcela na pospas. Každá hierarchicky či jinak vyšší (dokonalejší) Bytost slabosti obyčejného člověka rychle odhalí! Rovněž si tito diletanti třeba myslí, že se jim povedlo evokačním rituálem přivolat samotného Satana, Ďábla, či Lucifera. Přitom  mají co do činění pouze se služebným démonem nebo Bytostí nižší hodnosti, která se za Pána ráda vydá. Řada rádoby okultistů a rituálních satanistů však o těchto věcech buď nic nevědí, nebo je jim to prostě jedno. Záleží na jejich duchovní úrovni. A ta je v obou případech velmi nízká.

Významný Český vědec, spisovatel a badatel v oboru historie a esoteriky  Ing. Ivo Wiesner (1933-2008),  ve svých pozoruhodných knihách  uvádí, že nenapravitelné bytosti, které se odchýlí od evolučního plánu, sloužíc zlu trvale, můžou  být  na konci jedné etapy věků (Germánské mytologie hovoří o soumraku bohů - Ragnarök, neboli zánik světa) vystaveni  spirituální, tj. skutečné smrti. Pojďme si nyní ve stručnosti vysvětlit, o co vlastně jde. Tak tedy zatímco fyzická smrt znamená pouze změnu formy, kdy lidská bytost odloží svoje hrubohmotné tělo jako obnošený  šat, přičem  existuje dál ve své duchovní formě (Duše a Duch), spirituální smrt znamená definitivní konec existence Osobnosti (Individuality) jako takové. Ryzí podstata Bytosti - nesmrtelný Duch, který ji tvoří, je v takovém případě z rozhodnutí Nejvyššího Svořitele (Boha) anihilován - neboli rozložen  do Pralátky (prvotní esence). A to je úplně ta nejhorší věc, jaká vůbec může jednou zrozenou bytost potkat.

 Helios

 

 Vysvětlivky:

Kolektivní nevědomí - strukturální vrstva lidské psýché, která obsahuje kolektivní duševní obsahy patřící celému lidstvu,či lidské rase obecně -archetypy ( C.G Jung).

Archetyp - pravzor idejí a věcí, mající původ v mentální sféře.

 

Linky:

http://cirkevsatanova.com/home.htm

http://www.youtube.com/watch?v=7z1PzFkK9gM&feature=related

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář